Barcelonská loupež, část I
Zdravím všechny osoby, které navštívili tento web a rád bych Vám popsal, jak probíhala cesta a návštěva Barcelony, která nebyla pokaždé tak slunná, jak se na instagramu zdá. Ale i přes „malé“ perličky to byla perla!
Psal se konec listopadu loňského roku a my jsme se sbalenými kufry, očekáváním a nedočkavým napětím čekali v kavárně na bratislavském letišti. Provičujíc slovenský jazyk, kulturu a pročítajíc životy slovenských národních osobností, které nám padly k srdci, jsme odpočítávali minuty do odletu, zatímco naše ústa plnila ne příliš lahodná káva a zdobil smích, jelikož věta: „A vy jste zamestnec letiska?“ nás dostala všechny. Je známo, že občas se obleču tematicky, ale nášivky letadel jsem na sobě opravdu neměl.
Gate se otevřel a my jsme po kontrole, při které nás ujistili, že u kufru jsou 3 centimetry navíc „naozaj okaj“, odletěli s čistým svědomím vstříc novému dobrodružství. Po 2 hodinách letu, při kterých jsme stihli udělat, jak se dnes říká, haul nádstavce na foťák ala rybí oko, jsme byli v cíli, ve španělské Gironě (čti Chironě, Kironě nebo prostě Gironě, hlavně ne Koně).
Pokud se chystáte do Barcelony a letíte z Bratislavy, měli byste mít na paměti, že většina letů jsou s cílem v Gironě, což je městečko, které leží zhruba hodinu od hlavní krásy Katalánska. My jsme tuto skutečnost naštěstí na paměti měli, avšak že na letišti nebude jediný obchod, jsme nevěděli.
Z Girony jsme se autobusem, jenž jezdí zhruba každou hodinu, dostali do Barcelony na nádraží Estació De´l Nord, odkud jsme se tramvají a následně metrem dostali k naší AirBnB hostitelce Márii. Z očekávání, že Mária a její pequeno hijo budou přátelští, jsme byli ihned po příjezdu ujištěni o tom, že je nikdy neuvidíme. Uvítala nás ruská studentka, která nerozuměla jediné anglické větě a domluva s ní byla více než vtipná… Jen škoda, že jí to moc vtipné nepřišlo. Tak započal jeden velký Bermudský trojúhelník ohledně ubytování, který ovšem nezměnil nic na jeho uspokojivému vzhledu pokoje a kuchyně, bohužel nás ale neodradil od divných pocitů.
Hned první večer jsme se vydali na procházku, která měla být krátká, ale netušili jsme, že po pláži je cesta snad nejdelší a k Marině to je víc jak 5 kilometrů. Hledání vhodného baru nebylo o moc lehčí, ještěže dívka, podobající se lednímu medvědu z Afriky, nás přesvědčila, že její podnik je ten nejlepší. Pro srovnání místní konkurenceschopnosti jsme navštívili i narozeninovou party, kde byla oslavenkyně opravdu nadšena z naší návštěvy a přání k všemu dobrému. Na zdraví!
Dobré ráno, Sagrada Familia! Anebo taky, jak by řekla Vendy: „Holá Familia Sagrada“ (čti doslova h). Nádherná stavba, lehce must see Barcy opravdu to stojí za to, stejně jako ranní návštěva pláže! Slunce svítí, pláž je prázdná a dvě studentky a jeden oficiálně student hledají krásu města. Skvělá scéna na začátek kriminální série „Kriminálka Barcelona“, nemyslíte? Nejsme od tohoto faktu daleko… Abych Vám situaci popsal co nejvíce, domluvte si se mnou schůzku, tohle nejde jen tak sepsat do pár slov!
Popis situace: Vendy sedí na dřevěném rádoby chodníku a hlídá naše tašky, zatímco já s Kačkou fotíme moře spolu s hotelem, který vypadá jako ten v Dubaji. „Estamos son…“ začne po nás křičet starší pan. My, ačkoli za sebou máme 4 roky španělštiny, jsme nerozuměli jediné slovo a začali jsme na něj anglicky. Přidal se jiný pán, který viděl, že starší pán anglicky neumí a situaci nám vysvětlil. Po tom, co nám řekl, že někdo Kačce ukradl kabelku, jsme nevěřícně šli za Vendy a kabelka tam opravdu nebyla. Místní občan, z místního ghetta, který se touto zálibou zkrátka živí, Kačce kabelku sebral a ujel na kole. Kdyby jen kabelku, ale hlavně peněženku se všemi doklady a penězmi!
A výlet se nám o něco zpěstřil… obvolávání banky, kde Vám začnou nabízet nové výhodné smlouvy namísto vyřešení situace, policie, kde nikdo, až na jednu paní policistku, neumí anglicky. Nepředpokládám, že paní někdy narazí na tento web, ale i přesto si zaslouží jedno velikánské Díky! Bez ní jsme v Barceloně ještě teď.
Hlavní problém celé této situace nebyla kreditní karta, ani peníze, čert je vem, ale absence pasu i občanského průkazu, bez kterého Vás zkrátka nepustí do letadla. Museli jsme několikanásobně obvolávat anglickou leteckou společnost, kde paradoxně nikdo neuměl anglicky a po každé anglicky položené otázce slečna operátorka navázala větou: „Soy espanola!“ Díky, soy czechia;), tudíž jsme opětovně museli na policejní stanici, kde už neseděla naše spřízněná duše, ale duše poněkud méně ochotná. Po přesvědčování, že call operátorky z letecké společnosti neumí anglicky, tam zavolala ona. „Shut up!“ zareagovala na naše ne-hlasité povídání a my si uvědomili, že tahle paní je opravdu dárek, ten danajský, když nechápe ani význam tohoto slovního spojení.
Nenechali jsme si zkazit den a na doporučení jsme se rozhodli, že navštívíme park Güel, který byl původním plánem na tento den, a další ráno navštívíme českou ambasádu, kde nám snad pomohou. Nechali jsme osud hrát svou hru.
Jste zvědaví, jak to vše dopadlo, zda se Kačka vrátila a nebo, jestli se z ní stala občanka Španělska? Pokračování již brzy!
Comments